Chrast
Chrast, vz Mkl. Etym. 92. Dub ch., quer- cus aegilops, die Ziegenbarteiche, rostl. Vz Rstp. 1397., Kk. 82. — Ch. = křoví atd. Bóh učinil všecku chrast polskú. BO. Ch. = lupenovité tělo jistých rostlin. Rosc. 2. — Ch., impetigo = chrasta. Chrasti na těle. BO. Cf. Sal. 239., Odb. path. III. 113. — Chrast = střapaté děvče (nadávka). Val. Vck. — Chrast, role u Zlína. Pk. — Ch., i, f., mě. v Chrudimsku; vsi u Milevska, u Ml. Boleslavě, u Něm. Brodu, u Kutné Hory, u Č. Brodu, u Březnice, u Jílového, u Neratovic; dvůr u S-tar. Benátek; sam. u Něm. Brodu, u č. Kostelce, u Breznice, u Horažďovic, u Strakonic (Podmostky); Ch. Dolní a Horní, Unter-, Ober-Chrast, vsi u Plzně. PL., Tk. I. 47., II. 417., 458., III. 647., IV. 153., V. 242., Tf. Odp. 294., Blk. Kfsk. 1325., Sdl. Hr. I. 254., U. 277., S. N., Rk. Sl.