Bělima
Bělima, y, f. = zevnější bílá a tvrdá blána oční, sclera, albuginea (Nz. lk.). Zánět b-my a cévnatky, sclerochorioiditis; roze- klání zákalu čočkového b-mou, scleronyxis, Nz. lk.; boubel b-my, cistis sclerae, ranění b-my, vulnera sclerae, cizí těleso v b-mě, corpus peregrinum in sclera; přední rozta- ženina b-my, staphyloma sclerae anticum, střední rozt. b-my, staph. scl. aequatoriale, zadní rozt. b-my, staph. scl. posticum. Schb. Vz Oko, Slov. II. 349. b., Slov. zdrav. 27.