Chromota
Chromota, y, f., uškození na nějakém údě těla, kteréž následkem rány úd ten buď zohyzďuje aneb nezpůsobným k práci činí = něm. Lemde. Opět na jednom údu toliko jeden nedostatek řečený leem, totiž chro- mota neb ohyzda, móž obžalován býti, by pak týž úd více ranami raněn byl; protož raněn jsa v nohu, obrátí-li se rána v chro- motu, nemóž pro pět prstuov nožních toho, jenž jej ranil, z pěti chromot obviniti; ale jiné by bylo, když by každý prst měl ránu, z nížto chromota přišla by. Kn. drn. 131. Že na každé ruce 15 nedostatků, jenž slovú leem totiž chromota, móž žalováno býti... a na každém ze čtyř prstóv tři údové uschlí v ch-tu Vy se obrátili. Kn. drn. 131. Z ch-ty trój pohón; Kn. Rož. 180. Ch. údův. V. Rány ne do smrti, ale do ch-ty. Pr. pr. Má-li člověk ch-tu na ruce neb na noze. Us. Do ch-ty někoho potlouci. Har. I. 147. Vz Chro- mosť, Chromý.