Chrudim
Chrudim, i, f., ne: Chrudím. Chrudim, Kouřim, Vlašim atd. ve starých listinách a v Jg. slov. všude; pro dlouhé í není dů- vodu. Brs. 91. Ch. původně jméno muže, nyní města. Ještě za 16. stol., byla rodu muž. Nyní jest rodu ženského a skloňuje se dle „Kosť"; ale v gt. se nicméně v obecné mluvě podnes zachovala koncovka mužská (ě): do Chrudimě. Jir. — Prk. vykládá věc takto: Chrudim (-mb) odvozeno příponou jb od jména muže Chrudim (-hrb; sr. pán^ — páň, páně, páňa) a sklánělo se tedy prostně dle vzoru: Meč; stavši se pak femin. nenabylo v celku jiných koncovek a musí se tedy skláněti dle: Daň (nikoli dle: Kosť), jak i staré listiny i živá mluva lidu svědčí, v níž zhusta ještě muž. rod zachován: do (z) toho Plzně (Příbramě). Vz Retnice a M. (na konci). — Chrudiman, a, m. — Chrudimsko, a, n. — Chrudimský, chrudimští měšťané. Chrudimer.