Bělka
Bělka, y, f. = houska, rohlík z bílé pše- ničné mouky, místy na Mor. pletená houska, eine Semmel o. Kipfel vom weissen Weitzen- mehl. Lpř., Brt. P. 166., Rk., Vck., Šp., Šd., Mtl., Škd., Zl. To je jako b. na krámě. U Přerova. Kd. Co mně dáte, to vezmu, třeba maló bělku, mám pro ni kabelku. Sš. P. 744. — B., der Weissgroschen. Béře to za čistou bělku, für bare Münze. Šm. — B. Bělky = bílé lojovaté brambory. Urodily
se nám takové bélky. V Kunv. Msk. — B. = běla = bílá kráva, eine weisse Kuh. Sl. les. — B., y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.