Chtíč
Chtíč, e, m., chtíč, i, f., chtíček, čku, m., chtíčka, y, f., chtivost, chtění, žádosť, die Begierde, Gier, Lust. Jg. Ch. jevíce smyslový, žádosť více rozumová. Nz. Ch. nezřízený, peský (psí). Rk. Chtíčové ženští, těhotných. Reš. Chtíče a chuti nám přidal. Jg. Ch. přišel na něho. Háj. Uhašen je ch. můj. Jel. Ač moc a síla ustane, však ch. předce nepřestane. Lom. Ku škození ani vůle ani chtíče neměli. V. Z poznání pochází nějaká žádosť a chtíč. Bylin. — čeho: jedení. Kom. — k čemu: k jídlu, k práci, Reš., k vědomí. Kom. (Wiss- begierde). Má ch. k tomu. Sych. — Ch., při- rozený pud, der natürliche Trieb, Lust. Kravský dobytek v květnu a v červnu ch. svůj vyjevuje. Koubl. — Ch. = obžerlivosť, hladovitosť nesytá, Fresssucht. Ch. peský (neduh koňský; kůň mnoho žere a přece hubení). Ja. — Ch., milovník něčeho, Lieb- haber. To děvče mělo mnoho chtíčův (milov- níkův). — Jg.