Chtíti
Chtíti. Strbul. chotěti. Chci (zastar. chocu, chcu), chceš (zastr. choceš, chůcešj; chceme (chcmy, BO.), chtie mají staří pravidelně, Hrad. 124. a., Dal. 35., Alx. P. 54., Hus I. 421., Chč.; novotvar podlé III. 1. jest chtějí, Hus III. 298, u Chč. dosti zhusta (chcou také v Třeboňsku); imper. chtěj jest novo- tvar; transgr. chtě, Pll. 6., Ap. Š 4., Br. 32. a., Alx. V. 1683, Ctib. Had., Chč.; od- chylkou podlé III. 1. chtěje. Pror. Isa. 30. 9., u Chč. dosti zhusta. Vz Listy filol. 1884. 94, 453., 455, 1875. 229., Athen. IV. 129. Cf. Bž. 210. Na Zlínsku: chcu, chťéł, chca, ale samochťa. Brt. v Mtc. 1878. 20. Tvary na Dolní Bečvě vz v List. filol. 1885. 246., 1887. 384. — abs. Já nechti (nechci). 15. stol. Chtěj neb nechtěj. Št. Chtějme. Br. Chtící bytosť. MH. 8. Proto, ktož chce, ten pochválí. Alx. V. Poslala sem pro milého, on mi nepřišel. A dyž něchce, nech ně- chodí. Čes. mor. ps. 196. — co, koho, se. Takový kočár bude mnoho chtíti (státi). U Černikovic. Tuze se chtěli (o milencích). Sá. Bite ma, lajte ma, robte mi, čo scete: nepuojděm za toho, za koho vy scete. Sl. ps. 211. Dva hoši na študiích, to něco chce (stojí). V Kunv. Msk. Já se na tebe něhněvám, ale k tobě chuti němám, že ti vaši lajú, chceť ti mne nedajú; A já nevím, mám-li ho chceť; Jenom ty mě, má panenko, jenom ty mě chcej; Moja milá ze Zlina, pověz, pověz, chceši mia; Nechcejte ho, dě- včata, ja dy on je nechuta. Sš. P. 254., 224., 635., 653., 686. Aby s ním činili, co chtí. Půh. II. 519. — (se) komu, čemu. Za Št. přidej: N. 230. 37., 194, 12., 29. 19. Něch se hněvá, komu se chce. Sš. P. 390. On tomu chce. Deh. Přijdeš tam? Odpověď: To by se mi chtělo (= nepřijdu)! Dch. Dělal, jako by se mu nechtělo. Us. Dch. Roza mu nechtěla (nechtěla ho). Us. Vk. Pustili hlas, že již král těm dělům nechce. Čr. Chtěj tomu neb nechtěj. Bart. Co sobě chcem, jiným čiňme; On za to měl, bych mu chtěla Dh. 17., 127. A že svému chtieci budú; Ti lidé chtie svému; Praví, že bvch já je- jiemu statku chtěl. NB. Tč. 28., "217., 261. On nechce smrti hříšného. Krist. 1. b. Sv. Prokop tej chvále nechtieše. LPr. Tej sukni každý, rád chtieše. Hr. ruk. 255. Někdy témuž sú pohani od židóv chtěli. Dal. 26. Cbceš-li rád pevnému domu. Smil v. 1652. Chcu tomu. Hrad. 102. a. Nechci tvým pe- nězóm (tvých peněz); Tomu Bóh chce; Bliž- ního milovati jest, dobré dobře bližnímu chtíti. Hus I. 437., III. 161. Který jest člo- věk, že chce životu. Ž. wit. 33. 13. Protož mohu chtieti přívuznému, aby lepší byl; Chtieti božie spravedlnosti; Velme zřiedko by jeden chtěl témuž, ješto druhý; Bóh od vás chce pokoře. Št, Kn. š. 42., 69., 103. Mně nechce, ale chtěl by sbožíe mému; Tut je nelze milosti trvati, kdež jeden vždy jinému chce nežli druhý. Št. N. 29. 19., 47. 11. (79. 10., 166. 3., 193. 14, 230. 37). Ktož chce duchovniemu s Bohem utěšení. Št. — kam. Počne tam chtieti. Anth. Vz: Někdy se ch. vypouští. — co na kom. Milý, co na mně chceš? GR. — co, čemu kde. Nie v ráji nechtěl jest Buoh té ne- čistotě. Št. Uč. 42. a. — se komu do čeho. Chtělo se mu do cesty. Dch. Dyž se na, tě spomenu, hned se mně do pláče chce. Sš. P. 364. Což se chce nynějším ženštinám do tuhého? Sá. — (se) komu čeho. A jest vinen panáček, že mně holil jazéček, chce se mně vína. Sš. P. 650. Když se ti hry nejvíce chce, tehdy přestaň; Ovci se chce soli a sedláku svobody. Mudr. 280. Panu Havlovi chce se slávy toho světa, Bart. 171. Každému blahoslavenstvie ch. Hus I. 64. Vz Brt, 8. 3. vd. 188. — jak: silně. Dk. Chtěj mocně vždy a vše dokonáš. Dk. Aesth. 45. Něco chce Bůh bezvýminečně. MH. 12. — s infint. Nechce sa mi robiť. Ht. Sl. ml. 228. Nechci naň mysleť. Sá. Chtělo se mu studenej vody píti. Sš. P. 6. Na tom přestati chtie. NB. Tč 62 (72.). Nechcete-li mi věřiti; Rady tvé chci rád poslúchati. Výb. II. 37., 41. Chtěl bych mnoho zlata dáti. Mst. Chci na to paměť míti. Dh. 39. Chcela sa pretrhnúc = skoro by se byla prací přetrhla. U Uher. Hrad. Brt. D. 219. My ty věci zachovati chceme. List. hrad. 1480. Tč. Chtě z země jeti prosil jsem jeho, aby . . . .; To chtí páni v Brně súditi; Chcel právo míti k těm dědinám; Páni chtí královy milosti prositi, aby ...; Páni.to chtí ohledati. Půh. I, 254., 384., II. 276., 447., 550. Kdy sě chcě nu trh bráti. Hr. rk. 371 Any mu nikakž povoliti ne- chtiechu; Chtiec. jich vrtánie staviti. Pass. 14. stol. Ci (chci) vem něčso řéci. Alx. V. 1063. Jáz na ty jistě nechciu tbáti Alx. V. (Anth, I. 3. vd. 33.). Ktož chce býti přietel tohoto města; Nechce tomu věřiti; Chtiec lží tělo uzdraviti; Chce se jim věděti bu- dúcie věci; Chci tomu tak rozuměti; Komuž se chce píti. Št. Kn. š. 3., 7., 9., 11, 12., 147. a j. Ch. cos dosáhnouti. St. N. 111. 17. — Někdy se inft. vypouští. Do města mezi cizí lidi v službu (jíti) se mi také ne- chce; Kudy žádnému za nimi (jíti) se ne- chce. Sá. Ani krokem nechtěl k předu. Vrch. Žena jakási chce k vám. Ještě se mu nechce (umříti). Tkč. Chceš-li na který jiný lán, že chci tebe přijíti; A když jsem po- rozuměl, že odtud chce; A když jest chtěl z lázny, dal sem mu tobolku. NB. Tč. 152., 163., 179. S nimi svú vóli jměl a k čemuž (míti) on chtěl. Půh. II. 300. Jdi, kam chceš. Pass. Otazuje, chtěl-liby k stolu. Št. Kn. š. 46. Panny, které chtie za muž (jíti). Ib. 62. — aby. A chtiec, aby se jim ne- ukrátilo. NB. Tě. 63. Chceme, aby to bylo bez ujmy každému. List. hrad. 1543. Chtie tomu, aby... Št. Kn. š. 174., 4. Ač chc'te, by živi byli. Výb. I. 1145. — Cf. Brs. 2. vd. 122—123.