Chtivý
Chtivý; chtiv, a, o; komp. chtivější; žá- dostivý, begierig, lüstern. Ch. pes, který zvěř ochotně honí. Šp. Chtivého koně příliš nežeň. Ros. Chtivému nikdy dosť. L. Ne- buď tak chtivý (všetečný, chtící vše věděti). Sych. — čeho: slávy, předku, D., cti, úřadu, V., krve, smíchu, vlády (herrschsüchtig), zisku, jídla, sázky, Šm., vražd. Ht. — k čemu: k boji, Br., k jídlu, Koc., k službám. Lom. Žena chtivá k tělesnému skutku. Lomn. — s inft. Znáti cesty mé jsou chtiví. Br. — Vz Mlsný.