Běloba
Běloba, y, f., das Bleiweiss (uhličitan olovnatý, kohlensaures Bleioxyd). Vz Šfk. 309. B. barytová, olovnatá, perlová, španěl- ská, permanentní, zinková, Šfk. P. 263., 316., 207.. 208., 269., Schd. l.335., 349., 351., KP. IV. 384., 115., 137., 372., antimonová, francouzská, hollandská, kovová, kremžská, mühlhauská, olovená, tyrolská. Vz KP. IV. 134., 687., 686, 117., 626., 689., 372., 689., 685., 384., Kram. Slov. 32., S. N. — B., der Cerussit, nerost. Vz Br. N. 194., Schd. II. 56.