Chuť
Chuť, i, (ne: -ě), f., choutka, y, f.; pl. chuti, ne: chutě. Ch. od chrj>t v chtíti. — Ch. = líbosť k něčemu,, náklonnosť, die Lust, Neigung. Ch. pokažená. Chuti lačný očekávej. Kom. Ani žádný kuchař všem k chuti vařiti ne- může. Scip. V chuť (z chuti) se napiti. Nejedl jsem tak v chuť brzy. Lom. Ch. dostati. Us. S chutí pracovati. V. Za chuti. D. S chutí něco přijíti (přijati). Jg. Někomu ch. učiniti. Har. Práci bez chuti konati. Us. Dej si ch. zajíti. Jd. Přišla mu chuť, zašla mu ch., dle něm.; lépe: zachtělo se, odnechtělo se mu čeho. Jv. Ch. mne přechází k čemu ku př. ke ská- kání: lépe: není mi do skoku, do smíchu, přestává mi býti do smíchu. Brs. 92. Dostal chuť na hrušky zachtělo se mu hrušek. S chutí něčemu se dívati. Br. Bez chuti ani provázka neukroutí. Pk. S chutí do toho, je půl hotovo. Vz Počátek. Č. Deset (sto) chutí do něčeho míti. Šm. Ch. vzbuditi, míti, dostati. Šm., Ml. Vyšlo to z chuti. Us. Rozličné jsou lidské chuti. (Vz o tom přísloví v: Druhý, Houba). Bylo mu to po chuti, passte ihm in den Kram. Dch. — k čemu. Ch. k jídlu. Ch. k dobrému a k zlému, k učení míti. Kom. Žádné chuti k ničemu neměti. Jg. K čemu kdo má chuť, najde toho dosti. Ros. Chuti dodati komu k čemu. Us. Lid ten velikou chuť k pánu svému maje. Háj. K čemu chuť, k tomu láska. Č., Š. a Ž. Vz Mlsný. — do čeho. Nemám dnes do toho chuti. D. S chutí do toho, za chuti. D. Má deset chutí do něho. Šm. Jen s chutí do toho a půl díla bude hotovo. Mřk. — na co. Měl ch. na to. Sm. — s inft. Nemá žádné chuti domů jíti. Jg. Mám chuť toho darebáka zbíti. Us. Udělá se mi chuť podívati se. Kom. Lab. 37. — Ch. = žádost, chtíč, chtivosť, die Begierde, Gier, Sucht. Jg. Ch. nezřízená. V. — Ch. = vůle, chtění, der Wille. Dobrá chuť za účinek stojí. Jg. Kdo nemá chuti, snadno vykroutí. Lb., Pk. Kto nemá chuti, ľahko vykrúti. Mt. S. Kdo se nutí, nemá chuti. Lb. — Ch. = šmak (z něm. Geschmack), pochotnosť, der Geschmack. Ch. perná, kyselá, medová, solná, sladká, dobrá, zlá, trpká, stahující, svírající, hořká. Jg., Jhl. Strojila jídla bez chuti (nechutné). Jg. Ch. po něčem míti. D. Kořen chuti hořké. Byl. Všeho chuť (koření). D. Dojísti se chuti na něčem. Jg. To jablko nemá žádné chuti. Ros. Ch. ztratiti, vyjíti z chuti; bez chuti. D. Cukr má sladkou chuť. D. Ta bylina na chuť nemá žádné hořkosti. Byl. Bez chuti malý kousek chleba (sýra) sní. Sk. Po chuti nechuť bývá, lib sladec, lib hořec. Tkadl. II. 39. — od čeho: ch. od mědi. D. — čím. Víno chuť má sudem. Jg — po čem. Ten nůž má chuť po cibuli, lépe: čpí, smrdí cibulí. Us. — Ch. = mocnosť chutnati něco, der Geschmack. Pozbyl chuti. D. — Ch. = něm. Geschmack, vkus. Chuti naše klesly. Puch. Básník musí znaky smýšlení a mravů venkovského lidu s chutí jemnou voliti. Hank.