ChuťChuť. Cf. Šrc
. 497
., Mkl. Etym. 88., 91., Slov
. zdrav., S. N., Rk. Sl. Ch. osobní (gusto), Dk. Aesth. 89., duchovní. Št, Kn. š. 87. To nám není po chuti. Us. Čo ti je k chuti, to tě zrůtí. Glč. II. 279 Došla mu ch. jako Kubovi na dlouhé míli. (Na Křivo- klátsku najal si žid nosiče zboží. Když se ho tento ptal, na kterou dobu, řekl žid: Až ti dojde chuť. Jednou koupili zboží v Praze a uprostřed cesty na dlouhé míli mezi Novými Dvory a Duškánkou u Unoště zahodil nosič zboží řka: Nyní mi došla ch., žide, nos si zboží sám
. Us. Simek. Když jej kto z pravé chuti miluje; Ješto i dnes v kostelích zpievají mnozí s velikú chutí Bohu na česť
. Šr. Kn. š
. 36
., 128. Kolik chutí, tolik hříchův. Bž Kolko ludí, tolko chutí, čo ten spraví, to ten zrůtí
. Glč
. II. 311
. K čemu kdo ch. má, v tom těžkosti nepozná, Sb
. uč. —
nač: na cesty. Mour. —
k čemu. Co mně po panence, dyž k ní chuti není. Sš. P. 241.
Ch. =
vůle. Dyž je na dobre chuti, umi vykladať. Mor. Brt. D
. —
Ch. =
pochotnost. Ch. palčivá, chla- divá, štiplavá, škrábavá. Dk. P. 16. O chuti — těžké dohodnutí, über den Geschmack
kein Disputat. Proti chuti néní dohodnutí
(proti gustu žádný dišputát). Dch. To jídlo
nemá pražádné chuti; Přeji mnoho chuti
(k obědu). Us. Ryba chuti znamenité. Ler.
To vzalo chuť od.. .; Děkuji
, nejsem dnes
od chuti (nemám chuti)
. Vk. Vzala ch. na
ty jabka (zachtělo se jí jich). Zlínsky. Brt.
Vida, teď jí kousek chleba přišel v chuť.
Us. Vk. Sebral ch. na vino; Bere ch. k jídlu.
Brt. Je vždycky při chuti (vz Opilý). Mám
špatnou ch. v ústech
. Dk. P. 68. Když po-
čicháme, coj' v tom chuti; Manna všech
krmí ch. měla jest v sobě
. Št. Kn. š. 45. —
po
čem: po hnoji, po půdě, po plísni, po
sudu. KP. V. 183. —
čím. Ch. vína my-
šinou
. KP
. V. 183. —
Ch. =
huba. Dám
ti jednu (ránu) přes chuť! U Pardub. —
Ch. =
sůl. Vz Zbytek. —
Ch. =
bedrník, lomikámen, sladká zelina. Vz Slb 599.