Chuť
Chuť. Cf. Šrc. 497., Mkl. Etym. 88., 91., Slov. zdrav., S. N., Rk. Sl. Ch. osobní (gusto), Dk. Aesth. 89., duchovní. Št, Kn. š. 87. To nám není po chuti. Us. Čo ti je k chuti, to tě zrůtí. Glč. II. 279 Došla mu ch. jako Kubovi na dlouhé míli. (Na Křivo- klátsku najal si žid nosiče zboží. Když se ho tento ptal, na kterou dobu, řekl žid: Až ti dojde chuť. Jednou koupili zboží v Praze a uprostřed cesty na dlouhé míli mezi Novými Dvory a Duškánkou u Unoště zahodil nosič zboží řka: Nyní mi došla ch., žide, nos si zboží sám. Us. Simek. Když jej kto z pravé chuti miluje; Ješto i dnes v kostelích zpievají mnozí s velikú chutí Bohu na česť. Šr. Kn. š. 36., 128. Kolik chutí, tolik hříchův. Bž Kolko ludí, tolko chutí, čo ten spraví, to ten zrůtí. Glč. II. 311. K čemu kdo ch. má, v tom těžkosti nepozná, Sb. uč. — nač: na cesty. Mour. — k čemu. Co mně po panence, dyž k ní chuti není. Sš. P. 241. Ch. = vůle. Dyž je na dobre chuti, umi vykladať. Mor. Brt. D. — Ch. = pochotnost. Ch. palčivá, chla- divá, štiplavá, škrábavá. Dk. P. 16. O chuti — těžké dohodnutí, über den Geschmack
kein Disputat. Proti chuti néní dohodnutí
(proti gustu žádný dišputát). Dch. To jídlo
nemá pražádné chuti; Přeji mnoho chuti
(k obědu). Us. Ryba chuti znamenité. Ler.
To vzalo chuť od.. .; Děkuji, nejsem dnes
od chuti (nemám chuti). Vk. Vzala ch. na
ty jabka (zachtělo se jí jich). Zlínsky. Brt.
Vida, teď jí kousek chleba přišel v chuť.
Us. Vk. Sebral ch. na vino; Bere ch. k jídlu.
Brt. Je vždycky při chuti (vz Opilý). Mám
špatnou ch. v ústech. Dk. P. 68. Když po-
čicháme, coj' v tom chuti; Manna všech
krmí ch. měla jest v sobě. Št. Kn. š. 45. —
po čem: po hnoji, po půdě, po plísni, po
sudu. KP. V. 183. — čím. Ch. vína my-
šinou. KP. V. 183. — Ch. = huba. Dám
ti jednu (ránu) přes chuť! U Pardub. — Ch. = sůl. Vz Zbytek. — Ch. = bedrník, lomikámen, sladká zelina. Vz Slb 599.