Chvaiti
Chvaiti, chvátiti, chvať, -tě (íc), il, cen, cení; chvátívati, chvátívávati; chvanouti, tnul a tl, utí = popadnouti, chytiti, lapiti, haschen, greifen, raffen. — koho, co. Holu- bicu chvátí Zbyhoň. Rkk. 27. Zajíce chvatiti. Aesop. — na koho: na nepřítele ch. (po- spíchati, dorážeti). Ros. — koho za co: za pravici, Měst. bož., za vlasy, Rk., za bedra, Hank., za pačesy. Ros. Vestoňa za silně paži chváti (chopí). Rkk. 53. — čeho. Jak římského povětří chvatila. Biancof. — (čeho) jak. Chvatil po stínu toho masa. Reš. — Ch. po něčem = bažiti. — v co. On chvatné je v tlapy. Puch. — se čeho (čím): cizího, ženy (uchytiti se koho). Výb. I. I hned sic sv. Klimenta oběma chvati rukama. Pass. Panna se mi hrdla chvati. St. skl. Ch. se (= uchytiti se) řebře (řebříku). Alx. 1132. — za kým: za nepřítelem (pospíchati). Jg. — s inft. Panna vězně rozpustiti chvati. St. skl.