Chvála
Chvála, y, chvalka, y, f. Gt. pl. chval. Chvalami. Ojíř. Ve rčení, chvála Bohu' v již. Čechách a na Moravě á se krátí a zní , chvala Bohu' Brt. — Ch. = pochválení, das Lob. Chvály hodný. Chvála sebe samého. Kterýž žádné chvály nezasluhuje. V. Píseň chvály, píseň ku chvále někomu složená. V. Bohu ku chvále zpívati. V. Chválu zpívati. V. Mají toho česť a chválu. Dal. Přineste chválu, lépe: vzdejte. Knst. Někoho velikými chválami slaviti, velebiti. Jg. Chválu někomu vzdáti. Kat. 218., 782., pěti. Kat. 591. O samém sobě chvály zpívati, své chvály vypravovati. V. (chlubiti se). Chvály něčí vyčítati. Kom. Ch. Bohu, ch. pánu Bohu. Jg. Chválu dáti. V. Lepší, chvála Bohu', nežli, dá-li Bůh'. L., Lb. Vz Zisk. Chvála nejpříjemnější písnička. Jg., C. Vlastní ch. z hrdla smrdí. Aesop., Č., Lb. Vz Pýcha. Chválu a česť někomu činiti. Rk. Ke cti a chvále Boží něco činiti. Ml. Marná chvála i peciválkem pohne. Pk. Skúpá ch., hotová hana. Mt. S. Vlastní ch. neplatí. Km. — Ch. = sláva, česť, der Ruhm, die Ehre. Ch. ze ctnosti jde. L. Bude česť a ch. jemu. Dal. Ch. o tom hradu šla po celé zemi. Háj. Chválu míti, o sobě slyšeti, získati. Vrat. Chvály hledati, vyhledati, žádati; chvály žádosť, žádostivý. Har. Chvály žízní co vody; hořeti žádostí cti a chvály; po chvále dychtiti, toužiti, státi, mříti. Pro chválu všecko činiti; zlou ch-lu míti, obdržeti; ch-ly si dobyti. V. Prázná ch. Rokyc. Co činí, na chválu činí. Puch. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu má. Prov. Od někoho za něco chválu míti. Ml. Kto byl tvój otec v svej chvále? Kat. 1266. — Ch. = česť, ctění, die Verehrung, die Ehre. Jg. Ch. buď Bohu otci, synu i duchu svatému. Jg. Díky a ch-lu Bohu konejme. Har. Dáti komu ch-lu. Býváte na chvále boží (= v kostele). Jg. Zapsati co na chválu boží (na kostel). Bohu ch-lu činiti, dáti; ch-ly vzdáti, uděliti. V. — Ch. = okrasa, ozdoba, Zierde, Ruhm, Stolz. Julia chválou jest po- kolení svého. L.