Chvála
Chvála = úmyslné projevení zásluh ně- čích před jinými; Ch. = vnitřní laskavý o někom úsudek od jednotlivce slovy pro- jevený. Blř. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. S. N., Mz. v List. filol. VIII. 5., Mkl. Etym. 91. Ch. pánu Bohu, je mi zase lépe. Us. Dch. Chvály, pl, ve breviaři. Dch. Dříve byla o ní jedna ch. a teď ji haní. Us. Msk. Buď z toho Bohu ch. Us. Dým vzbudený oči sčípe, vlastná ch. uši. Slov. Té. Touží tím více chvály hodným býti než chválenu býti. Enc. Pode o vás, maměnko, pode o vás chvála, že ste vychovale královně husara. Sš. P. 580. Ch. oči zavazuje a činí slepého. Mor. Tč. Od chvály pokrytskéj v každý čas se varuj. Slov. Tč. Vlastná ch. i najmenší ku potupě běží; Čnosť je oděr a mol ch.; Mole hryzů šaty v truhle, ale čnosti chvála, když sa ch. k čtnosťám zblíži, škoda je němalá. Glč. II. 168., 304. Pro česť a chválu pána Boha. Mus. 1880. 160. Ch. otci nebeskému i jeho synu milému, amen i duchu svatému, jakož byla na po- čátku, tak buď věčně i bez zmatku. Výb. II. 26. Tobě slušie ch. Ž. wit. 64. 2. Cf. Ž. wit. 221. Užitku i chvály pozbývá, kdo své dílo lecjaks odbývá. Hkš. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu mívá; Zásluha dobývá chvály lidí rozšafných, náhoda pochvaly světa; Zásluhy se chválou solí, mnohem se přesolí a málem nedosolí; Vlastni ch. v oči práší, cizí ch. česť přináší; Chválu zamít- nouti jest dvakrát chtíti býti pochválen. Sb. uč. Lidská ch. tebe nenadýmej; Ch. jest k dobrému podnět; Lepší je ,chválabohu' než ,požehnejpánbůh´; Prázdnou chválou kapsy nenaplníš. Exc. Bž. Ch. jest mou- 396 drému platna, bláznu však škodí. Chvála z hříchu bodna smíchu; Při ctnostech ch. je škoda nemalá; Darebná je cudzá ch., když jí v tobě není. Exc. Tč. Ch. košile nespraví. Bž. — Ch. = sláva. Síla má i ch. má Hospodin. ŽK1. Ch. za tom běží, kdo ji ustupuje. Mor. Tč. Této chvále konce nenie. Hus I. 258. Ale však otcovo i sy- novo i ducha sv. jedno jest božstvie, rovná ch.; Ch. učených. St. Kn. š. 14., 141. (25.).