Chvost
Chvost = ocas. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mz. v List. filol. VIII. 6., Mkl. Etm. 92. Požičavka (půjčka) koňa kazí i pod- kovy tratí, někdy dobre, že sa z koňa aspoň ch. navrátí. Glč. II. 273. Štyry oči, šest noh, dvoje ústa, jeden ch. (jezdec na koni) Mor. Brt. Každý úrad má ch., ktorý dačo za se- bou vlečie (plat, accidence). Zátur. — Ch. = výpustek srubový, der Gezimmerschwanz. Bc. — Ch. = konec, zadek, zadní část. Čože
ta Anička na chvostě (v zadu) zostává? či
má kosák tupý a či je nezdráva? Koll. Zp.
I. 301. Ch. mlatu (bucharu), der Hammer-
schwanz. Hř. Ch. břevna, zápustek, der
Jochschwanz. Hrbk. — Ch. = jisté znetvo-
ření obrazu u čoček, coma. ZČ. III. 192. — Ch. = cop, lelík. U Hrozenkova na Mor. Brt. Na Slov. Vck. — Ch. volový, verbas- cum thapsus. Bartol. — Ch. = vršek, témě, der Gipfel. Sl. les. Vz Chvostek, Chvostík.