Chyběti
Chyběti, 3. pl. -ějí, ěl, ění; toto slov. nespojuje se s předložkami. — Ch. = scházeti, nedostávati se. Fehlen, mangeln. — abs. Málo chybí. Us. Ani jedno z toho nechybí. Bibl. Nemnoho chybuje. V. Ani chlup nechybí (nic). Č. Málo chybuje. V. Mnoho jich chy- bělo. Us. — komu, čemu. Té knize chybí list. To mu chybělo. Co ti chybí (schází? jsi nemocen?)? Každému něco chybí. Chybí nám třetí. Us. — na čem. Na mně nebude ch. D. Chybí na tom. Puch. — k čemu. Třetí nám chybí ke hře. Ml. — od čeho. Spisovatelé někdy od pravdy chybějí. L. Od pravidla ch. L. — do čeho. Chybí do 100 zl. ještě 50 kr. Jg. — kde. X. dnes ve škole chybí, chyběl. Us. — Pozn., Chybí' ve smyslu, schází' mají mnozí za chybné myslíce, že jest to tvar slovesa chybiti; ale jest to forma slovesa chyběti a tedy správná. Vz předcházející příklady a Brs. 92. Vz o užívání sloves scházeti a chyběti také Hat- talův Brus str. 286. a 299. Vz Scházeti. Do- dávám ještě, že kollega Vařečka, který na Slovensku žil, vypravoval, že tamější žáci o svých spolužácích, scházel-li některý ve škole, říkávali: X. dnes chybí.