Chyběti
Chyběti. — komu. Chybuje mi ešče půl lokťa Brt. Mamička má milá, šak mia nic nebolí, než to mně chybuje, že milý nechodí. Sš. P. 585. — komu nač. Ještě mi dva krejcary chybjajů na rýnský. Laš. Tč. — čeho. Jedneho chybělo, baranka lysého. Sš. P. 133. Ež vas chybi dědina (až minete dědinu). Laš. Brt. D. 219.