Chybiti
Chybiti, 3. pl. -bí, chyb, -bě (íc), il, en, ení; chybovati = netrefiti, mimo házeti, fehlen, verfehlen, nicht treffen; mýliti se, blouditi, fehlen, irren; míjeti, umgehen, vermeiden. Ručnice chybuje (nepřímo nese). Us. Všichni se chybovali, já zrovna — vedle! (posmívají se zvl. při kuželkách tomu, kdo neporazil kuželky, jíž jiní před ním také neporazili). Us. na Želivsku. Sř. Měj pozor, abys nechybil. Us. Velmi chybovati (mýliti se). V. Chybils tuze. D. To jste šeredně chybili. Pass. Co lidé mluví, to ch. může. L. Nemohlo chybiti. Plk. Chybil trefil — na zdař Bůh. Us. Chy- bilo. Har. Té knize chybí list, nebo: X. dnes ve škole chybí šp. prý m. schází; ale, chybí' nesmí se v těchto příkladech odvoditi od chybiti, nýbrž od chyběti a jest správné. Vz Chyběti. — koho, čeho: cíle, Jel., Kom., Br., terče, Ros., Kom., cesty, dráhy. V., Kom. Abychom pekla chybili (se minuli). L. Chybila se mošna měchury. Prov., Jg. Naděje mne chybila = zklamala. V., Kom. Chybil ho ten úřad (nedostal ho). Ros. — oč. Ani o vlas nechybil. T. — komu čeho. Kdyby mi žíly chybil lazebník. Lk. — kdy: při střílení. Šp. (nebo: Stříleje chybil). — proti čemu: proti rozkazu, přikázání. — komu. Chybilo mu to. V., Kom. Ta lesť mu chybila (nepo- vedla se). Jg. — čím. Úmyslně chybil kulí. L. — v čem. Naděje v ničem mne nechybila. Kom. — kde. V poli toho roku zúplně chy- bilo, po nižinách vymoklo, na vrších spálilo. L. — na čem. Chybil-li jsem na čem. Pass. 592. — se, míjeti se s čím, verfehlen. Jg. Ty se chybíš (= netrefíš). Us. — se čeho, s čím, v čem, na čem, kde. Na cestě se s nimi chybil. V. Ch. se s nadějí, s věrou, V., s cílem, s pravidlem, Br., s pravdou. V., se terče, Ros., se zajíce. Us. V tom s pravdou se chybuješ (nesetkáváš). Cyr., Štelc. Ještě se na tom chybuji (v tom pochybuji). Leg.