Chybiti
Chybiti, vz Mz. v List. filol. VIII. 8. — abs. Chytrá rada chybí ráda. Tč. Pohanka chybila (chyběla), réž se nezrodila, po mále zemáků. Sš. P. 536.— čeho. Chybilo kob- zolí (nedostávalo se, chybalo, nezdařily se). U Sedliště. Brt. D. Počali se o to vaditi, že málo ch-lo vojny. Čr. On nás chybil (minul). Us. Tč. Málo toho ch-lo, že jest od císařova lidu přejat nebyl. Bart. — komu. Když jeden rok chybí dobytku, tož na druhý rok chybí lidem. Us. Vck. — oč. O málo chybilo, že .... Ler., Let. 319. — na čem. Jakž chybil na jediném slovu. Št. Kn. š. 148. — se čeho: cesty, Kom. Lab. 66., Št. Kn. š. 32., cíle, Us., stezek. Ž. wit. 43 19. — Výb. I. 408. — se čeho čím. Nás pomstou svou se nechybí. Ler. — se s čím. Kdyby se s pravdú ch-li an- dělé; Nechybil by se s tím, es wäre nicht verfehlt, würde dem nicht widersprechen. Št. Kn. š. — že. Málo ch-lo, že všecky smlouvy v nic obráceny byly. V.