Chýliti
Chýliti, 3. pl. -lí, chyl, chýle (íc), il, en, ení; chýlívati, kloniti, nakřivovati, neigen, beugen. Jg. — co: hlavu. L. — co, koho, se k čemu. Chč. 625. Ty věci k búřkám se chýlí. Arch. I. 50. Moudrosť zemská chýlí lidi ku povýšení na světě, k rozkošem těla. Chč. 382. Někoho k dobrému. Us. Barva chýlí k černosti. Lk. Co tě k tomu chýlí? Troj. Vše, co chýlí k marnosti (= chýlí se). Kor. Chýlilo se to k podezření proti němu. Jel. Věci často k horšímu se chýlí. Troj. Slunce se k západu chýlí. Troj. K večeru se chýlí. Br., V. Chýlí se ku konci. D. K starým letům se chýliti. V., Kom. — se. Chýlí se, až padne. Jg. Den se chýlí. D. — se kam. Přes něj skály se chýlily. Har. Třtina na všecky strany se chýlila. Jg. Což sem tuto mužóm mluvil, právěť sě též na panny, na vdovy chýlí (vztahuje se). Št. — se po čem. Čásť se po kopí, čásť po štítu chýlí (se od- děluje). Ráj. — se od čeho. Třtina od větrů se chýlí. Jg.