Chýliti
Chýliti. — co, se: skráni, Kká. K sl. j. 170., hlavu. Čch. Noc chýlí se. Vrch. Súdci podá to na právo a právo se chýlí. NB. Tč. 118. - co, se kam. Ch. se k nějaké domněnce. Vc.Kam se chýlí, tam se kloní. Us. M8k. Ch. tvář k ňádrům, Čch. Petrkl. 30., zrak k jiným věcem, se v pád, Vrch., k něčemu svůj hled, Osv. V. 756., tvář k zemi, ústa k ústům, Kká. K sl. j. 51., se do Jeruzalema, ZN., se k úpadku. Anth. I. 3. vd. VIII. Kde se cesta v propasť chýlí; V závratnou hloub se chýlí srázný skal bok. Vrch. Běž, milenko, ke starému, chýlí se ke dni bílému. Sš. P. 151. Řeč ta na něho se chýlila (táhla). Let. 343. Poněvadž se již k lítu chejlí. Žer. 18. Vždy se zase k humnóm chýle. Smil v. 986. Řeč k tomu se konci chýlila. Čr. Dolov se chýlí stien. BO. Israhele chýlili na púšti. BO. Země, ježto se chýlí k Eufratu. BO. Kam tato řeč chýlí. GR. Bieše u pátek a na sobotu sě chýléše. ZN. Oplzlosti chýlé mysl ke zlému. Toto přikázanie chýlí sě k tělest- ným rodičóm; Již k tomu se chýlí, že ne- uzříte mne; Na ně sě to božie slovo chýlí (táhne). Hus I. 127., 139., II. 178., III. 137. (221.). Jedna strana (té milosti) chýlí se k Bohu, druhá k bližniemu; To též na panny a vdovy se chýlí; K vámť chýlí se tyto řeči. Št. Kn. š. 35., 63., 152. (149.). To sě na ny na vše chýli. Bož. umuč. v. 367. — odkud kam. Ch. se z okna ven. Mtc. 1. 1863. 9. Měsíc šklebivě se z mraků chýlil. Vrch. K břehům zdroje vísky z jarých niv se chýlí. Kká. K sl. j. 133. — jak. Větve níž se chýlí. Vrch. K níž duch tvůj celou váhou se chýlí. Šml. I. 10. Mlčky hlavu k prsoum chýlil. JI. Ch. se ostrým úhlem k čemu. Kod. Svú sě volí jinam chýle. Smil v. 2036. — se od čeho. Múdrý chýlí se ot zlého. BO.