Chytati
Chytati, vz Mkl. Etym. 93. — co: je- lena (ve škole z trestu ruce vzhůru držeti). U Losenic. Holk Ch. prám. Us. Chytlo mne bolení (nemoc). Dch. Ten to chytil (nic)! Us. Hnsk. Chytně tě klekanice (vz Klekanice), maga s cagou (strašívají se děti, aby nedlely dlouho do noci venku). Sd. Chytl un tam pěknú laňku, laňku, laňku, jménem Anku. Sš. P. 754. Chytil zajíce = běžel a padl. Us. Ostrav. Vrch. — zač (proč). Za boky se chytal smíchem. Vrch. Chytá kozu za ocas. Chytal se s ním za pasy. Chytnu tě za límec, za křídlo a po- letíš ven. Us. Olv. Chytil jsem za kliku Olv. I. 82. Chyéili holku za boky, vhodžili v Dunaj hlyboký. Sš. P. 157. Konšel chytil ho za vrch a trhl jím za stuol. NB. Tč. 96. — kam. Mech se chytil na kořeny. Vrch. Už mojeho přemilého na vojnu chy- tajú. Sš. P. 600. Ch. zbraň do hrsti. Šbr. Kdo bližnímu z nenávisti predstavuje síti, jistě k svému zahanbení sám sa do nich chytí. Glč. II. 204. Chlap chýt ho pod krk a myk s ním ven. Mor. Brt. D. — čím. Ta truhla chytla kafrem (zapáchá). Ta holka chytla pejchou. Us. Chytila oběma rukama levici jeho. Šml. Myslí sv. Trojici ch. (chá- pati). Št. Kn. š. 25. Zlatou udicí snadno ryby ch. Bž. — kde. Kopí uprostřed ch. Lpř. Chytlo u něho (sám tím vinen). Us. Vk. Kdyby se nad ní a kolem ní chytalo, přece neupustí. Sá. A ma ta dževucha ta- kove rybaře, co ji oni chycu rebečku ve vodže. Sš. P. 748. — komu. Maso mi dro- bet chytlo (připálilo se). U Rychn. Skorej nemoc z nemocného chytí sa zdRavému, nežli zdraví ze zdravého prijde k nemo- cnému. Glč. II. 240. Jej zelený venčok na hlave prekvitá, ledajaký šuhaj dolu jej ho chytá. Koll. Zp. I. 244. — več. Ch. v Ruku topoR; PeRgamen chytil pevně v zuby. Vrch. Ch. někoho v náruč. Us. — kdy. Ten při svatbě chytil (vydělal). Us. Nechte ducha, toho sami v chvíli šťastné andělové na bílé si chytnou křídlo. Vrch. Před 20 lety mohl člověk při tom hezkých pár grošů chytiť. Sá. — od čeho. Hněvem tak hořela že by byla od ní louč chytila. Sá. — jak. Ta barva špatně chytá. Us. Ta látka chytá dobře barvu. Us. Kdo dva brehy v ráz chce chytať, daleko uplyne, ani jedného nechytí a tak cíl svůj mine. Glč. I. 283. — se. Ten se chytil (o opilci). Us. Sn. Kde sláma a oheň blízko sebe leží, rádo se chytá. Prov. — se čeho. Závrať se ho chytala. Dch., Šbr. Naděje se ch. Dch. Chytil se řeči (ujal se slova), práce. Us. Tč. Prach se chytá stěn. Mj. 8. Líp se daří každá práce, když víc rukou jí chytí. Vrch. Ch. se zábradlí; Smutek se ho chytil. Osv. I. 82., V. 762. Její bílé ruce břehu se chy- taly; Nedrž sa předu, zadu, než sa chytni prostředu; Krku se ho chyćila a do vody skočila; Jak ju matka strojit' přestane, chytnó se jí kaštane. Sš. P. 89., 107., 189., 388. Tehda Vašek chytil se fojta skrze to. NB. Tč. 119. Mnohých lidí lehkomyslných se to chytilo. Bart. 69. Nic se jich nechytila žádná rána. Kom. Lab. 128. Oslů jsme se chytali. Har. I. 96. (151.). Chytili se jejieho hrdla. BO. Tonoucí se slámy chytá. Mudr 178. — se čeho jak. Slyšte, abyste také skutkem sě ch-li toho, což . . . Št. N. 281. 38.