I
Za i, í psáno v Z. wit. ie, ye, e, častěji yu„ u. Vz Ž. wit. 222. I se střídá 2. s e: cibule — cebola. Mor. Brt. D. — Str. 563. a. 27. ř. sh. Odstavec: Úkaz ten atd. doplň dodatkem na 2. str. obálky desátého seš. vytištěným. — 4. so: libový — lubivý. Brt. — I se vypouští: sklence, pšence, u Roudn. Špd.-, velký, kolký, lacný, tolký, žgnuć (slov. žignút = bodnouti), pchať, mhlo se (mihlo se). Mor. Brt. D. 62. Vz Odsou- vání, Mtc 1878. 6. I mizí v podstatných jménech původně na -i vyznívajících : hosť, kosť, kdež i nejprve seslabeno v ?, nyní z pravidla vymizelo, udrželoť se jen někdy v: hosti, choti, smrti, sanuti Bž. 34., Listy filol. 1877. 290 — I se vsouvá na Val. v hřimí, hříbet. Brt. D. (52. — I ve skloňo- vání. I v nářečí dolském v nora. pl. se prodlužuje: Tí staří vojáci, hadí, sedlácí. Vz Brt. D. I 52. — Ve jménech muž. ro- dinných příponou -i označují se jednotliví členové Rodiny, příponou -e celé rodiny. Byli u nás Kožíci (synové nebo otec a sy- nové). Zlinsky. Brt. — 1 koncovka, lok. sg. po r za ě místy na jihovýchod. Mor : na dvori, na hori, na fari. Brt. — I v časo- vání. Na Zlínsku (a i jinde) v praes. sloves I. tř. i se dlouží: bíju, šiju. Brt. Koncovka 1. os. sg. V. tř. Přehláska se zrušuje: strč. tešu, tešju, teši, novč. opět tešu. Toto zru- šení provedeno na mnoze i v jazyce spisov- ném: dřímu, nikdy již dřími. Gb. v List. filol. 1884. 77. Cf. í (dod.). — I spojka. Cf. Ž. wit. 222. (konec článku). Dodává dů- razu. Potom daři i každého. Alx. Ažť i mine ta zlá chvíle. LPr. Neuzříte mne až i diete (donec dicatis). ZN. Cf. Jir. Nkr. 92. — I = tedy. Když toho obdržeti nemohl, i vy- myslil sobě. Čr. Jste-li tak nevinni, i po- vězte mi. Koule. — I = ale. Po té hádce chtěl něco mluviti, i nebylo mu dopuštěno. Čr.— I = ani. Neosta i jednoho a ním. St. skl. I kámen se na jednom místě neobalí. Mus. I jednoho neživichu; Na Vlastu se i jeden nevrátil; Že i jeden muž nedal cnej paniej zlé zlým užiti; Ženy i jedné jest ne- jměl: Ale toho i jeden nevidieše ; Masa, sýra, vajec i jmenovati nechtiechu; Však i člo- věka na něm nebieše; Nejmě ot nepřátel i jedné vzdory. Dal. 12, 21, 23., 46., 59, 64., 66., 158. (112., 129., 151., 158., 160., 165., 170., 177., 182). Ale on i slova ne- promluví. Živ. otc. 57. a. I nedotekl se jich i trochy oheň; Nebyla jest i jediná věc, jiežto bych jim byl neukázal; Nezůstavím i paznehetka; A neotpustili sú i panně i měti i jinoši. BO. Vilstvo, jakéž i mezi pohany nenie; Neotpovědě jie i slova. ZN. Ano i dvořanům královským neodpustil. V. Nebo jsi pro mne neodvážil i hrdla svého. Stilf. Nechtěj i vrahu tej škodě. Des., Hr. ruk. 303. I sám o sobě neví, jest-li u mi- losti boží. Hus II. 162. Pakli by i bratří nejměl; Neřku rósti, ale i početiť sě ne- mohú; Nelze i domu bez základu usélati. Št. Z pekla nenie vykúpenie i jednomu. Št. Uč. 146. b. Země neběží i sem i tam jako voda; Vzvazují na lid břemena a sami i pr- stem dotknúti se nechtie toho. Št. N. 236. 14., 305. 13. 1 v Praze ne každému blaze. Č. Když sa ščestí zmení, i prátelov není. Slov. Tč. Kdo včera lhal, tomu i zejtra se nevěří. Šd. Nedostává se i kritických ja-
zykozpytatelů. Šf. III. 270. — Cf. Jir. Nkr.
87.— 88., Žádný, Zápor. — V řeči starší
přechodník minulý pojívá se často k větě
hlavní spojkou i. Klekši i pokloní se jim.
Učinivše pokřik i zapálí městečko. Dobrou
chvíli tu pobyvše i šli jsme z toho sklepa.
Brt. S. 3. vd. 114. Rozhněvav se i mluvil
toto. Čr. Nenalezna tebe i zabije mne; Nalez
jeho i zabil ho. Bj. Cf. A (u přechodníku
přítomném). — I-i. I my i země naše tvoji
budeme; I zde i onde; Rozpustí lišky, aby
běhaly i sem i tam. BO. I vnitř i vně; I. s předu i s zadu všecko je připraveno. Bj. Toto žehnaj i liehajúc i vstávajúc. Des. — I i kak jest potuchlo zlato! Št. Kn. š. 129. — O samohl. i vz Mkl. aL. 120.-136., 229., Vm. o Mkl. aL. 15. O významu jotace v rukopisech staroč. Vz Gb. v List. filol. 1878. 183.—217. Í.