I
I původní. Vz Gb. H. ml. I. 17. — I pra- slovanské je střídnieí za 1. původní i, 2. za in, 3. za ě, atd. a dochovalo se do češtiny. Vz Gb. ib. 29. Mimo to jest i (í) střídnicí za 1. b: list z lbst, 2. za y, u, iu, ú, iú, é, ie. Vz Gb. ib. 208. A vzniká podružně v sla- bikách měkkých před u a a. Vz ib. 210. Za i bývá u: sluzuli (slúžili). Pass. 413., busku- pow (biskupov; omyl ?) atd. Vz ib. 216. Na- opak i za c: ešči, tiš n. tjes (též). Ve Spiš- skú. Phľd. 1893. 429. i za ě: v slab. přě-: Jsi przynesl transtnlisti, Z. wit. 79. 9., przyšly transierunt, ib. 41. 8.; v slabikách a) věd-: vydyeti (věděti), AlxV. 900.; b) věk-: na vyky, Ž. wit. 14. 5.; c) -ěj: nadiji (naději), Z. wit. 30. 7.; d) vše: všickny krajiny, Z. wit. 97. 3.; v zájmenech mě, tě, se, tobě, sobě a v jiných jménech. Vz Gb. ib. 193. — Místo strsl. i na Slov. i, í (ie). Pastr. L. 92. — Mimo to se mění i a) ve, ě: pří- miří — příměří, osidlati — osedlati, bydliti — bydleti, Gb. ib. 219.; u Olom. a Prost, a) ve slab. kmenových: led, lest, hlena atd. m. lid, list, hlina; b) v příp. -ina, -ica, -inec, -ička,
-ivý: malena, poleca, hosenec, kozečka, bá-
zlevé; c) v gt., dat. a lok. žen. vzorů, kde e
zastupuje i: do řece, k řece, v řece; d) v inft,
a příč. činném: vařeti, strojeti, dojet, vařel,
nosci; e) v nom. pl. mění se jen -ci v ce:
vojáce; f) ve spojce i: otec e matka. Brt. D.
II. 65. U Letovic po c, s, z: cezí, serotek,
zema. Ib. 104. Na Hané v: šerší. 5. U Kojet,
Přer.: led (lid), peřena. 42. U Kruml.: hoděna,
děděna. 204. V inft. a přič. v Morkovicích,
u Letonic, Kunšt. 63., 156., 230. Dále se mění
v e n Zábř. 113., 122., 123., u Litovl., Konic,
Jevíčka 101, 109., u Drahan 100., Tišn. 181.,
Týnce 91.; b) v u: Ču-li (m. či-li) je to pravda,
Sš. P. 621., včul v. včil, Gb. H. ml. L; c) v y:
blisk — blysk, cizý — cyzý, Gb. ib. 211.;
d) vedle samohlásky mění se j: baj z: ba
i atd., Gb. ib. 211.; e) i, které jest prvním
členem dvojhlásek ie (ě), ie, ia, mění se po
m v ň: dial. mňed, mňesto atd. Ib. 226. — I cizí se nechává: biskup, nebo se mění 1. v e: křesťan z christianus; 2. v ě: kuběna z concubina; 3. v u: čubr. Ib. 22G. Změny
samohl. i v chromeckém podřečí vz v List.
lil. 1894. 79. nn. Změny hl. i v nář. hanác.
u Holešova, Kroměř., Přer. a Záboří cf. v Brt.
D. II. 11. nn. — I se dlouží v i a) v nom.
pl. muž.: holubí, hadí; b) v čísl. tří, čtyři,
všecí u Malenovic, Kvasic, Kroměř., Přer.,
Záhoří, Letovic, Slavkova, Letonic, Brna, Tišn.,
Kunšt., Žďár. Vz Brt, D. II. 2., 5., 13., 104.,
146., 156., 162., 182.. 203., 245., 267. U Kro-
měř. ve slově pívo. 13. U Kunšt.: jích, jím,
jíma atd. 230. Na Žďársku nedlouží se v: hlina.,
lipa, sila atd., v inft. kmenů otevřen.: bit,
šit. 245. — Písaři staří nečinili rozdílu mezi
i (í) a y (ý); teprve od r. 1388. počíná se
i od y lišiti. Gb. ib. 207. — U Jemnice zní
i mezi i a ě, tu více k ě, tu více k i se kloníc.
Po retnicích je před touto hláskou všude
slyšeti j: bjič. Vz Brt. D. II. 267. nn. Roz-
ličné vyslovování hlásky i na Hané, u Krom.,
Přer. a Záboří, vz ib. 8., 11. — I se přisulo:
osim (osm), ib. D. 82., Sš. P. 341., išel (šel),
Brt. D. 137., lacný — laciný, Gb. ib. 227.,
zemičata. Brn. Brt. D. II. 162. — I odsuto.
Vz Gb. ib. 227. V adver, výrazech: na dýl
atd. List. fil. 1894. 294. U Krom. a) v inft.:
sednout, umět; b) ve slovech: pchať, pchač,
pšu, du v idu, Brt. D. II. 13., u Zábř. sloň´čko
atd. 125.; u Kruml. ľdi, hľna, bř´tva, z'ma,
lac'no, lž'ca atd., n'c, n'ť, maťčko, bratrov'
(ale toto pohlcování se již vytrácí), 201., 202.,
na Žďár. svač'na, koľbať. 245. V Brn., Přer.,
Záhoří. Vz ib. 13., 162. — Strč. skloň, jmen
kmene -i. Vz Rozpravy, Kr. čes. společnosti
nauk VII ř. 4. sv. — Í vzniká 1. z i: silný —
síla; 2. stahováním. Vz Gb. H. ml. I. 209. nn. — Í psáno: i, ˇy, ý, ii, ií, ij, yy, ýý, ýj, yg. Gb. ib. 207. Také: yew, yw: dušyew — duší, Kv. ol. 334., osm dnyw - dní. Ib. 213. Lit. n- jest zde němé. Gb. ib. 225. U Letovic vyslo- vuje se í velmi zdlouha, Brt. D. II. 104. — Za í bývá e, e, ě, ie, iu: boží — božie, Pass., v srdcích — v srdcech, Ev. ol. 102., na šíř — na šerz, Sal. 729., vníde — wnyude, čísti — čésť, Jaromíř — Jaroměř atd. Gb. ib. 211., 219., 216. V Háj. Herb, a V. Kal. často í, kde nyní i: kniha, blikavý, obílé, Kouřím atd. Vz List. fil. 1894. 298. U Letovic mění se po c, s, z v é, ale jen místy: cép, Brt. D. II. 104.; u Týnce zůstává nebo se mění v é, 91.; taktéž u Slavkova: kleč, v zdrobn.: psék 146.; taktéž u Tišn., Litovle, Konic, Jevíčka, Bystr., Kojet. Ib. 181., 109., 63., 71. V ě místy u Kojet., Přer., Holeš. Ib. 42., 35. li LitovL, Konic a Jevíčka čistého i ani není. 109. Tak- též u Olom. a Prost., tam se mění v é n. i. 66. Cf. ib. 101., 122., 123., 230. Jinde se i hráti v i: u Kojet. a místy u Přer.: hřibe, Brt, D. II. 42.; ú Morkovic: kľič, křiž 63.; u Vyšk. klič 99.; u Litovle, Konic a Jevíčka: ščipat, hlista 109.; u Kruml. klič, libat 204.; u Třeb.: dilo, klič, chodime (skoro ve všech slab. kme- nových i ohýbacích), 224.; u Kunšt. hlina, lipa, 230.; na Žďár.: moc děti, s radosti, chodim, chodime, chodite, polívka atd., 245.; u Letovic v konc. -ík: červik. 104. Cf. ib. 13. (u Krom., Přer., Záhoří), 113. (Zábř.), 156. (u Letonic), 162. (u Brna), 181. (u Tišn.). Mimo to se měnilo í v: aj, ej: cín — cajn, nč. cejn, cícha — cejcha atd. Gb. ib. 211., u Třebíče v ej ale jen v několika slovech: vozejk, cejn atd., Brt. D. II. 224., na Žďár. v slab. li, ři, zi, si, ci, ži, ši. Vz Ib. 245. — Změny hl. í v chromeckém podřečí vz v List. fil. 1894. 79. -í se odsouvá v 3. pl. na -ají na Žďársku: povidaj. Brt. D. II. 245.