Í
í. Sr. Gb. H. ml. III. 2. 491., Sudí v Gb. H. ml. III. 1. 253. O krácení ve vzorci, ryba' vz ib. III. 1. 182., 184., 185. O jeho měně na Hořicku vz v Hoř. 74. — í koncovka nom. a vok. pl. u, chlap' v statší době m. -i; doktořij, mistřij a dial. ptáci, vz Gb. H. ml. III. 1. 47., 51.; gt. pl. m. -ův: mnoho vlasí, mor., vz ib. 58. a Brt. D. 1. 19. (zlinsky); gt. a lok. dual, u, oráč a meč', vz Gb. H. ml. III. 1. 103., -ú; nom. a vok. pl. (z -ie) u, oráě a meč': zloději, vz ib. 104., 105.; gt. pl. u, oráč a meč' m. -ův: muží, koní, groši, vz ib. 108. nn.; gt. pl. u, město' dial.: jařmi, Brt. D. I. 26. (Zlín. ), Gb. H. ml. III, 1. 141.; gt a lok. dual, u, moře': na plecí, vz Gb. H. ml. III. 1. 156., -ú, -iú; gt. pl. u, moře': moří, polí (novotvar), vz ib. 157.; nom., akkus. a vok. sg. u, znamení', vz ib. 163.; gt. sg. u, znamení', sr. ib. 164., -a, -ie, -ieho, -ého, -ího; lok. sg. u, znamení', vz ib. 165., -iú, -ú; dat. sg. u »znamení', vz ib. 165., -iú, -ú, -ímu; instr. sg. u, znamení'; rukou dání (dáním), za svým štěstí, vz ib. 167., -ím; nom., akkus. a vok. dual, u, zna- mení': dvě království; v pozdějších textech bývá -ie, vz ib. 168.; gt. a lok. dual.: o dvú rčenij, vz -iú; gt. pl. u, znamení' vz ib. 168.; instr. pl. u. "znamení': hroznýma znamení, vz ib. 170., -ími; lok. pl. u, znamení' m. -ich: ve všech pokušení srdnatý, vz ib. 170, -ích; gt. pl. dial. u, ryby': březa — březí, koza -— kozí, misa — misí, vz ib. 179, 180.; instr. sg. u, duše: duší, vz ib. 209., -ú, -iú, -ej, -ó, -ou, -úm, -um; gt. a lok. dual, u, duše': duší, nedělí, vz ib. 209., -iu, -ú; gt. pl. u, duše': duší, vz ib. 210., 211., iú, -ie, -iej, -ej, -ejch; instr. sg. a, panoše'; také v gt. a lok. dual., vz ib. 229., -ú, 230.; gt. pl. u, panoše': panoší, vz ib. 231., -ův; u všech pádů sg., v dualu kromě dat. a instr., v pl. v nom., akkus., vok., gt. u, paní', vz ib. 237.; instr. sg. u, kosť': kosti, vz ib. 342., 345., iú, -ú, -ej, -úm, -um, -ou, ó: gt. a lok. dual, u, hosť a kosť', vz ib. 342., 345, -ú; gt. pl. u, hosť a kosť': hostí, kostí, vz ib. 343., 346., -ich, -ov. — í přípona 3. os. pl. od XIV. stol. (z -ú, -iú): teši, kupují, volají, umějí; toto í se v obecné mluvě často odsouvá:, uměj',. maj',, dělaj'. Vz List. fil. 1898., 93., 96., Gb. H. ml. III. 2. 24. nn. — í m. -ejí příp. 3. os. pl. praes. v některých , nářečích: oni umí, sází. Vz Gb. H. ml. III. 2. 28.