-ie
-ie klesá ztrátou jotace v é: ciesař strč., později césar, Gb. H. ml. I. 197. nn.; úží se v í: hřiech — hřích, dušiem — duším. Odpoč. XIII. stol., počátkem XVI. stol. je úžení pro- vedeno, ale v nářečích udrželo se ie. Gb. ib. 19(1. nn. — ie se mění v á: vystrzyehl, Št. Uč. 105. b., aby střáhli ho. Br. (Gb. ib. 204.). — Dlouhé ie bývá -psáno ve starých spisech vět- šinou tak jako é, většinou spřežkami ie, ye: bdienie; někde literou e: posměvaje se; někdy iee, yee: ot Bethanyee; někdy ie, ye': jiésti; někdy ie, ýe: miesto, všichni mnýe; jindy ie: porozeníé; yie, ije, íje: nevijem (nevím) atd. Vz Gb. ib. 188. — Na Slov. čte se ie jako je: trieda — trjeda, Nár. list. 1896. č. 105. odp.