-ie
-ie (-í) koncovka nom. a vok. pl. u, chlap, m. -i: vlcie, úžením jest -í: vlcí, vz Gb. H. ml. III. 1. 49.; nom. a vok. pl. u, oráč a meč': zlodějie, vz ib. 105.; nom., akkus. a vok. sg. u, znamení', mění se v é a úžením v -í: zahynutie, spasenie, v nářečích zacho- váno, vz ib. 163. nn.; gt, sg. u, znamení': dobrého denie, vz ib. '64., -í; dat. a lok. sg. u, duše' m. i: v téj zemie, vz ib 209.; gt. pl. u, duše': z cizích zemie, vz ib. 212., -í; nom. a vok. pl. u, kámen': kamenie (-i), vz ib. 407., 409., -ě, y, -ové; n<>m. a vok. pl. u, hosť: hostie. Vz ib. 342., 346., -i. — Příp. m. -í v 3. os. pl.: sbožní poznajie. List. fil. 1898. 91., 94. 95.