-iem (-ím-iem (-
ím)
koncovka dat. pl. u, oráč
a meč' v dial., vz Gb. H. ml. III. 1. 109.; u, moře' dial.: srdciem, vz ib. 158., -óm; u, duše': dušiem (nč. -ím), vz ib. 212., -ím, -ám; u, panoše', vz ib. 231., -ám; u, paní', vz ib. 240., -ám; instr. sg. u, znamení': dobrým svědomiem. Vz ib 167., -ím. Sr. ib. 253. nn. Vz násl. -ím.