-ín
-ín. Cf. Bž. 228., Prk. přisp. 27., -in (před- cházející), Brt. D. I. 143., 152., -ský. Muřín (mouřenín), Julín, Frolín. Brt. D. 143. Ru- sín. Dal., Litvín, Tatařín, Uhřín. Šf. III. 432. Zakončení -ín jest výhradně příznak osobních jmen v singul., jež v plur. pravi- delně se odvrhuje: Rusín — Rusi, Turčín — Turci, Tatařín — Tataři, Uhřín - - Uhři. Nerůdných forem Rusíni, Turčíni atd. v ni- žádném starém pramenu veškerého jazyka slovanského najíti nelze. Šf. III. 433.