Interjekce
Interjekce, e, f., z lat., mezislovce, cito- slovce. Interjektion, Ausrufungs- oder Em- pfindungswort. Mezislovce zvukodobná, jež zvuky přírodní napodobují. Vyskytují se často v pohádkách prostonárodních, u větě tytýž určité sloveso zastupujíce. Janek bác (= udeřil) na mošnu, dva vojáci vyskočili. Kovář vzal kladivo a břink, břink, břink čerta třikrát za ucho. Vojtíšek hop (= vyskočil) z pod lůžka. Sotva to dořekl, peníze hrk do země nazpátek. Vodník se dal do hlasitého smíchu a žblunk do vody. Poh. Kuldovy. — KB. 233.