InterrogaceInterrogace, e, f., z lat., otázka. Frage. I., když kdo větou tvarně tázací vlastně sám něco tvrdí: Ale pro Bůh, což pak to v Babyloně jsme? Tutoť každý svou píseň hude: může-li větší směsice býti? Kom. — KB.
241. Vz Mus. 1844. str. 436.; Zk. Ml. II. 182.; Mk. Ml. 306. —
Interrogační znaménko, otazník. Fragezeichen. —
Inter- rogativní, tázací
, Rk., interrogativ, fragend, frageweise.