Ironický
Ironický, z řec., úsměšný, posměšný, vý- směšný, úšklebný, ironisch. — Ironie, e, f., úsměšek, výsměšek, opačné mluvení n. dotýkání, úsměšné mluvení, opakomluv, Rk., Nz., řeč opačného smyslu, Ironie, feiner Spott, Spottrede. I. (ti^ortla. úsměšek), když mlu- vící opak toho slovy pronáší, co vlastně míní, na př. chválí haněti chtěje. Úsměšek jizlivý slove sarkasmem. Co mi říci o kráse forem , vedem, budem, nést, povídaj' m., vedeme, budeme, nésti, povídají' ? V tomtě právě ta- ková krasochuť, jako když před lety koním utínány ocasy a místo řasnatého chvostu zů- staven jakýsi nemotorný pahýl o kratinkých žíních. Jen tak dále, jen amputujme kde co! — až nám z jazyka nezbude než neforemný dřík! KB. 242. Vz Zk. Ml. II. 179.; Mk. Ml. 204., 311. — Ironisovati, zdánlivě pochvalně se vysmívati, úšklebně chváliti, opačně chvá- liti, řeč opačného smyslu míti, Rk., ironisiren.