-iště
-iště, přípona jmen podstatných rodu střed- ního. Jména v -iště skloňují se v obec. mluvě dle: Kníže: spáleniště, gt. spáleništěte, ale mají se skloňovati dle „Pole", gt. tedy: spá- leniště, avšak tak, že gt. pl. nemá koncovky -í: spálenišť, ne: spáleništi (polí); lučišť, ohnišť. Podlé „Kníže" sklánějí se jen jména živých bytostí. — Přípona tato znamená a) místo, prostoru, rozsáhlosť: tržiště, hno- jiště, jeviště, ohniště, spáleniště, hliniště, úto- čiště, pastviště, trhoviště, hrachoviště, ječniště, strniště, žitniště. — b) Někdy také nástroj: lu- čiště, bičiště, topořiště. Vz Mkl. B. 277. — c) U Jilem. ironii: hošiště, mlíčiště (hoch, mléko). — Vz -isko, Tvoření slov. — D., č. — Od slov na -iště tvořila se u starých adjektiva příponou-ný (ne: -ní): bahništný, strništný. Šf.