-iú
-iú koncovka gt. a lok. dual, u, oráč a meč', vz Gb. H. ml. III. 1. 103., -ú; tamtéž u, moře': na pleciú, vz ib. 156., -ú, -í; lok. sg. u, znamení': v spaseniú, vz ib. 163., 164.; dat. sg. u, znamení'; ? svázaniú, vz ib. 165., -í; gt. a lok. dual., u, znamení', vz ib. 168., -ú, -í; instr. sg. u, duše': smiluj se nad dušiú, Pass., vz ib. 209., -í; gt. pl. u, duše' místo -í: ovciú, vz ib 212.; akkus. a instr. sg. u, paní'; také gt. a lok. dual., vz ib. 239., -ú, -í; instr. sg. u, kosť': kostiú. Vz ib. 342., 345., -í. Sr. ještě ib. 253. nn.