-ium
-ium. Jména lat. v-ium ukončená skloňují se dle „Gymn. ". Vz Gymnasium. Prk. v Km. 1. (nový běh), č. 29. píše o věci takto: Cizí jména s touto koncovkou sklánějí se brzo dle, Slovo' brzo dle, Pole'; jen pády se širokou koncovkou -a (gt. sg., nom., akkus., vok. pl. ) vždy dle, Slovo'; totéž bude se díti i tam, kde se jeví v koncovce původní -u (v dat. sg. ), jež bývá potud nepřehláseno, pokud a. Kde by se však vyskytlo původní o (v instr. sg., dat. pl. ), ě (v lok. sg. a pl. ) neb y (v instr. pl. ), nesnese se s ním předchozí i a přípony ty musí se nahraditi svými střídnicemi e (í), i (í) a i; sklánějí se pak jména zmíněná dle , Pole', což se s nimi děje i v gt. pl., kde přeskočí jako Pole do i-ových kmenův. Vzorec jich sklánění jest tedy tento: Sg. nom., akkus., vok. -ium, gt. -ia, dat. -iu, lok. -ii (-iu pak týmž právem, jako u jiných, jež lok. sg. nahrazují dativem sg., na př. na dubu, v člověku a p. ), instr. -iem; pl. nom., akkus., vok. -ia, gt. -ií, dat. -iím, lok. -iích, instr. -ii. Totéž platí o jménech v -eum, jež vzniklo z -eium (-eiov), na př. museum.