J
Litery g a y ještě r. 1843. literu j za- stupovaly: gablko, neylepší, koney, ve- dlejší. Vz Šf. III. 317. a násl. — J počítal Šf. k hrdelnicím, proč? Vz Šf. III. 572 J jest příčinou přetvořování hrdelnic v sy- kavky. Vz Sf. III. 568. — J se vsouvá často na Hrozenkovsku po letnicích, sykavkách, l a r (= ř) před: a, e, é (= é a í): pjatá, pjatek, mjaso, vjánoce, chljéb, šjance, čjerný, žjaden atd. Brt. Na Zlínsku: letojšek, žajkrut (zákrut cesty). Brt. V Podluží na Mor. švaj- dlena. Brt. Víceje. Vz Zásuvka. Černojoký. Sš. P. 101. Mjilý. Sš. P. 323. Na Slov. huj- sky, neznajboh. Koll. Zp. I. 417. Přecaj, takej, včilej, brzej, venkaj, včeraj, nicej, mocej. Mor. Brt. D. 110. V piji, kupují není dle Koř. v Pdg. 1886. 85. vsuvkou k odstranění průzivu. — Předsuvné j: Jan- cikrist, Janciaš; jinak ho místy na Slov. a na Mor. není: idu, ilec (jelec), iž (jež), iný, idlo. Cf. I. Brt. — Cf. Ht. Zv. 106. — J. se střídá a) s d a ď. Vz D, Ď. — b) S l; krahulec. Brt. — c) S v: okravuju — okra- juji, vinovať — jinovatka. Mor. Brt. D. - d) S hrdelnicemi: ještěr, chrv. gašter; malo- rus. jedbav — hedváb; oměj, rus. omeg; japnu, japiti, chapnu, chopiti. Sf. III. 544.. 561. — e) S z, ž : jádný, žádný; jäh — záhý; jeřáb, žerav; klij, klížiti; pojiti, pažiti; sejže m. sežže; mlajší m. mlažší; slov. te- rajší m. terážší Čili terázší od teráz (tenráz, nunc). Šf. III. 544., 561., 564. Vz tam více. — J se vynechává. Mezi dvěma samo- hláskám» téhož slova nalézáme j, kteréž obyč. znenáhla mizí; svataja — svataja — svatá. Bž. 26. Mezi nestejnými samohláskami, z nichž první jiná jest než i n. měkké e, mizí j a samohlásky zbylé mísí č. směšují se v jednu dlouhou, jejíž zvuk řídí se zně- ním samohlásky druhé, barví se však zá- roveň zněním samohlásky první jako: do- br?ji — dobr?i — dobrý. Bž. 27. Cf také Bž. 45., 46. Na Valaš. vysouvá se, končí-li se předchozí slovo souhláskou: Potkal sem u (= ju); vím věz ak ty (věc == více, jak). Ale na Kloboucku a Brumovsku přesně se vyslovuje jako vůbec. Brt. D. 65. Na Zlínsku: půčit, tróník, zbóník, příď vedlé přijdi, poď; sloveso jest (= jísti) všude ve slovostředí: zedl (snědl), zes (sněz), zest (sněst), zí (sní), naím sa. Brt. V nářečí dolském v imperat. otevřených kmenů I. tř. j se odsouvá: napi se, nabite, umy, zakryte. Brt. D. 54. V Ž. wit. j v imperat. několikráte schází: zpie- vate m. zpievajte cantate, 95. 1., 46. 8., uffate sperate, 4. 6., ruzumyete intelligite 93. 8. atd. Vz Gb. v Ž. wit. 223. Na Zlínsku j i v středosloví jen slabým přídechem zní, ba takměř mizí; kraic, moich, přiit, píává. Brt. D. — Cf. také: Archiv für slav. Philol. II. 706. 2. pozn., Mkl. aL. 292.-295., Vra. K Mkl. aL. 36.