Jalovec
Jalovec, juniperus. Byl. z 15. stol. VMV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 99. J. nizounký, j. nana; červený, j. oxycedrus; chvojka, j. sabina; virginský, j. virginiana; fenický, j. phoenicea; lycký, f. lycia; ka- didlový, j. thurifera. Vz; Rstp. 1425. a násl. Cf. Kk. 99., 102., 103., Čl. 166., 167., Čl. Kv. 80., FB. 5., Sbtk. Rostl. 201.—203., KP. III. 308., Schd. II. 273., Slb. 286., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mz. v List. filol. VIII. 21., Rosc. 102., S. N., Mllr. 21., 57., Rk. Sl. Jak živa sem neviděla na lóce j-ca, aby panna opustila mládenca pro vdovca; Před našém je jaloveček. Kdo ho sázel? Můj syneček. Von ho sázel, zalíval, habe se mu hojímal (ujímal). Sš. P. 199., 313. 398 Rok to roste, rok to kvete, rok to zraje (Hádanka. Jalovec). Km. 1886. 718. — j., sam. u Velešína.