Jalový
Jalový. List. filol. VIII. 19., Mkl. Etym. 99. J. kůň (neužitečná ratolesť na stromě, vlček). U N. Bydž. Kšť. Vesel se, jalová, ješto nerodíš dětí; Mezi ženami j-vá ne- ostala. Št. Kn. š. 90., 293. Doňudž jalová neurodila. Z. wit. Ann. 5.; 112. 9. J strom, ktorý na jalovo, na prázno kvitne. Rr. Sb. Cf.Čl. Kv. XX. J. letorosť. KP. V. 154. Kteříž jsú z toho stáda Kristova, tiť nejsú j-ví ot dobrých skutkóv. Hus III. 44. — J. rohlík (nemastný), Mor. Vck., řepa (vyšeptalá), Ktk., rmuť (bez Šrotu). ZpR. arch. VIII. 61., KP. V. 321. — J. = slabý atd. J. hloubám, Frč. XXIV., podezřívání, Šbr., mír, Lpř. D. I. 119., obrana, Štr., snahy, Mus. 1880. 479., panování, vz Jir. Zř. zem. 453., 691., práce n. dílo, Arbeit im tauben Gestein, hornina, skála, žíla, horstvo, Hř. 25., ver- šovnictví, Tf., politika, snažení a počínaní, výprava. Šmb. S. II. 64., 263., 287. Hoblo- vadlo je v chodu jalovém (Leergang), když rydlo tříštěk nebéře a v chodu výkonném (Arbeitsgang), když je béře. Vz Včř. II. 73. — J. stavidlo, NA. IV. 255., alpa, die Galtalpe, Sl. les., voda, ZČ. I. 337., rameno, der Afterarm, Sl. les., šíje, der Vorkeller, Zpr. arch. IX. III., káď, KP. V. 299., pro- stor ve vývěvě, ZČ. I. 471., KP. IL 86., hlava (ztracená, v lijectví), verlorener Kopí, NA. III. 123., náprava, die Nothachse, Čsk., titul (v typogr.), der Schmutztitel. Dch. — J. Dvory, Goldenhof, ves u Prahy; J. Dvůr, Galdhof, dvůr u Židlochovic. PL.