1. Jan
1. Jan, Jenec, Jeneć, Jenek. D. ol. I. Vokativ Jene. Vz starší doklady v List. filol. 1878. 201. O sv. Jan. Bž. 80. Pane Jane Těrlický. Kn. těś. Pane Jane! Ib. 1633. Pro pána Jana (pro pána krále)! Us. Sd. Jana páliti (svatojanské ohně p.). Us. Nl. Sv. Jan Světlý. Št. Kn. š. 109. O Jana, Jana Vajana naprostred Zvolena jest linka zelená! Koll. Zp. I. 424. Déšť na sv. Jana Křtitele nasype ořechů plné věrtele. Kld. Když prší na sv. Jana Křt., opadají ořechy. Zlínsky. BRt. Do Jana Křtitele nechval ječ- mene. Hk. Čím d říve před sv. Janem (24/6) hřiby rostou, tím dříve před vánocmi sněží. Val. Vck. Odkud vane vítr na boží naro- zení, odtud chodívají mračna až do Jana Kř. ; Na Jana se pozoruje pro druhou po- lovici roku. Zlinsky. Brt. Na sv. Jany (všecky) zakazuje se ve vinohradech dě- lati, sice by réví poschlo. V Podluží. Brt. Před Janem pros o déšť hojný, po Janu je nepřístojný. MoRavan 1875. Pověry o sv. J. vz v Mus. 1853. 495., 1884. 548., 1856. 68. Vz o něm také v Er. P. 79. — Jan baran bubeník hnal kočky přes rybník, jedna se mu utopila, druhá se mu okotila, a třetí mu utekla, on za ňú do pekla; Jane, máš kobylu v jarně, di povědět mamě. Než mama přišla, už kobyla vyšla; Janko, nech spánko, kuj kose za rose; Janíčku! kde's poděl vo- 398* nicku? Šel sem na hody, spadla mi do vody. Km. 1886. 592.-593. - J., Jahn, samota u Třeboně. -- J. mistr, lékař. 1494. —1525. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 572. — J. Těšínský, kněz v 15. stol. Vz ib. — J. z Hvězdy, vz Marek. — Cf. S. N., Rk. Sl. (i o jiných J.). — Sv. Jana bylina, vz Sbtk. Rostl. 294.-295., pás. Ib. 288.-289., Mllr. 17., 155., květ, Mllr. 32., 55., olej, 73., pás, 64., tvář, 17., zvo- neček. 55.