Jan, a (ne
Jan, a (ne: Ján), m., Jeník, Jeníček, Janek, Janeček, Jano, Januš, Janoušek, Jošek, Ja- šek, Ješek, Hanuš, Johann. Jan, vok. Jene, (spodobou a v e před koncovkou e. Vz Spodobování; proto máme také: Jeník. Ale: o svatém Janě m. staršího spodobe- ného: Jeně. Jane, synu milý; Jene, synu milý. Arch. I. 86., 92. Sv. J. křtitel, nepo- mucký. Sv. Jana oheň. D. Kam jdeš Jene? Já jdu k ženě. Us. Do Jana křtilele nechval ječmene. Č. Na sv. Jana kvete bez z rána; O sv. Janě do řeky se skáče (počínáme se koupati). Hrš. Prosíme-li před sv. Janem o déšť, po Janu přijde bez prošení. Vz Ho- spodářský. Lb. Na sv. Jana není noc žádná; Prší-li na Jana křtitele, pršívá tři dni celé; pěkně-li na Jana křtitele, máš pěkné tři dni celé; Kolik dní po sv. Janě kukačka kuká, po tolika groších (zlatých) bude korec žita. Er. P. 79., 80. — V botan. Sv. Jana bylina (černobýl); sv. Jana jahody, Johannisbeere, tvář (Aronova brada), chléb (svatojanský), Johannisbrod, květ, Johannisblume, pás, Jo- hannisgürtel. Jg. — Sv. Jana muška (svato- janská), Johanniswürmchen. Jg.