Ječeti
Ječeti, 3. os. pl. -čí, el, en; jeknu, kl n. knul, utí, jekati, ječívati, hučeti, brausen, erschallen; stonati, lkáti, stöhnen, ächzen, seufzen; řičeti, hrčeti. Jg. — abs. Vody, Br., moře, Kom., vítr, Štelc., basa ječí. Kolouch, daňče ječí = bojácně křičí. Šp. — komu kde. Ječí mu v hlavě (má šumění, tikot, tikání v uších). Lk. V něm srdce ječí (lká). Pass. Což je pod ním ječel (křičel, řičel). Ros. — čím. Velkým pláčem ječel (lkál). Pass., Leg.