Ječmen
Ječmen. V MV. nepravá glossa. Pa. Zlinsky: ječmeň. Brt. J. šestiradý hustý, hordeum hexastichum densum; šestiřadý starověký či malozrný, h. h. sanctum ; dvou- zrný starověký, h. dicoccum antiquorum. Kv. 1869. 112., Osv. VI. 589. J. černý, střední. KP. V. 212. J. Chavalierův. Hosp. list. J., ordeum. Sv. ruk. 322. J. obecný, h. vulgare; dvouřadý, h. distichon: rýžový, h. zeocriton. Vz Rstp. 1761. Cf. ČI. 157., Čl. Kv. 116., Kk. 111 , 113., KP. II. 247., 248., Sbtk. Rostl. 28.-29., Schd. II. 265., Slb. 157., FB. 14.,Vlšk. 106., Kram. Slov., Rosc. 108., S. N., Mllr. 54., Mkl. Etym. 104. Kač, kač, kačena, nasypem ti ječmena. Sl. sp. I. 72. Jačmeň, jačmeň, my si, Márinko, sami nažnem. Val. Vck. Z toho j-ne nebudou kroupy (z toho mraku nebude déšť a p.). Šml. J. se má seti v sudém počtu týdnů po vánocích ; Ječmen může býť za 12 neděl dvakrát v měše (v pytli — set a vymlácen); Ve který čas v zimě jsou veliké záměti sněhu, v týž čas (na jaře) dobře seti j. Kld. Kdo j. za sucha zapraví, tomu se kapsička napraví. Moravan. 1875.