Jeden
Jeden. O skloň, na Kroměř., Kojet., Přer., Litov., Konic, Jevíčsku, Zábř., Tišn., Kruml. a Kunšt. vz Brt. D. II. 25., 51., 118., 137., 194., 217., 288. J. ve slohu pohádkovém a vůbec v prostém slohu není germanismem, vy- skytujeť se i v litevštině a lat. Sicut unus paterfamilias his de rebus loquor. Cic. de orat. I. 29., 138. Kla. Sklad. 175. Ale špatné uží- vání tohoto slova káral již Bl. Vz Mus. 1895. 183. Když jeden pán druhému vieže se v lidi. Chč. S. 89. Aby v zbožie se vázali jedni dru- hým. Ib. 86. Ně všeci na jedneho, dost jedyn na všeckych. Slez. Nov. Př. 116. — J. = stejný. Jest jeden mocný Bóh slavně. Kat. 905. (Jed- lička). Jedno jest božství či stejné všech tří osob. Št. Hanuš. 103. (List. fil. 1894. 55.)