Jedno
Jedno, eins. — J., a, n., subst. = jednota. Die Einheit, Einzahl, Ess. V j. spojiti. Kom. By spolu s lidem jeho se spolčili a zajedno stáli. Skl. 26. — V jednom = pořád, usta- vičně, beständig, in einem fort. V jednom se tady okouní. Jg. — J. = vždy, ustavičně. Immer nur. J. dávej, j. nalévej přes celý den. L. — Jedno, zajedno = předně, zuerst, erstlich. Jedno, aby voda se zdržovala, druhé, by plavícím se překážka byla. Har. — J., adv. = toliko, jen, jediné, nur, einzig, nichts mehr. KB. Jedno kosti a kůže (je churavý). V. Neudatný neumí j. láti. Dal. O právu nic nevěděli, j. tak podlé přirozeného obyčeje živi byli. Háj. Od panovánie nemá viece vzato býti od úřada jedno pět věrdunk. O. z D. — J. = jediné leč, nur dass, ausser. V. Kto jest kdy větší utrhač byl, jedno ty. Tkad. — Jednož = jedinéž, náhle, plötzlich. Svá- zanou (Šárku) ostavichu (dívky) na lese; jednož Ctirad povleče se, uzře atd. Dal. — Jg.