Jednota
Jednota, y, f. J., vlastnosť věci, když jediná toliko svého druhu jest. J. boží. Jg. J. děje a jednání. J. času, místa a jednací osoby. Nz. Die Einheit, Einigkeit. — J. = svornosť, sjednocenosť, jednomyslnosť, Einig- keit. V j-tu uvésti, j-tu udělati. V. J-ty žá- dostivý. V. J. víry, křesťanská, církve. Ka- cíři jednotu církve roztrhují. Kom. Chtíce, aby takové nesvornosti v dobrou jednotu uvedeny byly. Ferd. I. zríz. — J. společ- nost, Verein. J. českých bratří n. bratrská, Jg., umělecká. Vz S. N. IV. 215. J. řemesl- nická, Us., křesťanská, Arch. III. 423, panská, Herrenbund, plačtivá (sekta Mikulášovských). Gl. J-tu držeti a zachovati. Gl. Biskupové odpadlíky od církve křesťanské jednoty vy- lučují. Kom. J. průmyslová. Rk. J. k čemu (u slovesných jmen podstatných ne: pro co): k stavění chrámu, k podporování chudých. Vstúpili jsme v jednotu a jednostajne smlu- vili jsme se za jeden člověk a slíbili jsme sobě tu jednotu držeti a zachovati... ktož by chtěl v tuto jednotu k nám vstúpiti. Půh. brn. 1417 (kn. drn. ). Vz Spolek. — J. = samotnosť, die Einsamkeit. Tak tu v jednotě bydlí. Leg. — J. = místo o sobě stojící, mimo ves, ein einsamer Ort. Mus.