1. Jelení
1. Jelení, Hirsch-. J. barva, jazyk, rohy, parohy, zadek, hřbet, kýta, sled (vnadná n. znamení cesty, kudy se jelen bral, Hirsch- iiihrte), Krab., Jg.; kabát, šaty, kalhoty (zví- řecí), V., srdce (= bojácné), Plk., stopa, kůže (jelenice), roh (pálený), pes, hlava, běh;, veš, skok, slzy, srsť, třesavka (myslivec dostal j. třesavku), maso (jelenina), trus, lůj, spár, pa- lice, koule, liz, čís (morek), žíla, výsada, zvěřina, říje (Hirschbrunst). Šp. Prolétni lesy jelením skokem. Rkk. — J. v botanice: j. jazyk (psaný traňk), die Hirschzunge; j. houba n. hubka a) j. skok, jelenka, die Hirschbrunst, der Hirschling, der Gichtschwamm, b) die Hirschtrüffel, der Hirschschwamm, laníž, j. hříbek, j. hřib, na Mor. ovčí hřizec; j. trank, srpek, das Schartenkraut, die Färberscharte; j. kořen či srní kořen, a) bílý, der Haar- strang, die Schwefelwurz, V., b) černý či j. oko, srdečník, srdeční kořen, die Hirschwurz; j. koření, vz Smrdník; j. růžek (zemský mech), Bärlapp, Neunheil, Teufelsklaue. Jg.