Jen
Jen = toliko atd. Je odkázán jen na sebe. Hrts. Ty a jen ty budeš mou ženou. Šml. I. 41. A za člověka jen člověk mohl od- pustiti. Št. Kn. š. 20. — J. Hádal se, jen co děláš, er stritt um die Wette. Dch. — Slovy jen co uvozují se také věty časové děje
předčasného. Povím ti všeckno, jen co si
vzpomenu. Vz Brt. S. 3. vd. 140. — J.
hrozivě. J. počkej, dostaneš! Us. Pdl. — J. ve větách výsledných jmenovitě v řeči prostonárodní, ve smysle srovHávacím. Běží, jen (= až, tak) se za ním práší. Zlatý vlas upadl na zemi, jen to zazvonilo. Prší, jen se lije. Vz Brt. S. 3. vd. 137. — J. = jenž. Ten, jen bieše uzdraven. ČE. Já sem ten, jen sem Člověka z ráje vyhnati mohl. Pass. Hospodin, jen nedal nás v jětie; Krále mého, jen jest v svatém; Všicci, ji úfají veň. Z. wir,' 123. 6., 67. 25., 33. 23.