Jer
Jer (?) znělo asi jako velmi krátce vyslo- vené u neb y a jeřík (?) jako velmi krátce vyslovené i. Jeřík měkčil jen k v č, g v ž, ch v š; souhlásek jiných neměkčil. Tedy v t?, bylo t a nikoli ť, tedy kost (pol. koáč, rus. kosť); východočes. kosť, západočes. a spisovné kost, Vz Gb. H. ml. I. 56. nn. Jer jest stříd- nicí 1. za pův. u, 2. za pův. -nn, -on; vzni- klo seslabením z o. Jeřík jest střídnicí za pův.: i, e, ě. Gb. ib. 56. Jak se mění jer a jeřík v době praslovanské a v době historické? Vz ib. 57. V češtině hlásky bývalé ? a ? dílem zanikají, dílem mění se v e (pohybné), někdy také v samohlásky jiné (pohybné): v za ?, i za ?, a za ? i za ?; někdy není za ně žádných střídnic. Gb. ib. 58., 59., 154. nn. Cf. Krok 1892. 293. nn., Jeřík (i doleji). Za pňv. slov. ? máme ve Spišsku a) tvrdé e: bednar, vjeter; b)o: ložka, von (v?n?.); e zdá se býti starší. Phľd. 1893. 431. V Gemersku je zastoupeno hláskou o. Phľd. 1893. 556. Dle Pastr. L. 96. je na Slov. m. ?: e, o, a (á).