Jeřáb
Jeřáb, řeřáb, řežáb, žeráv, zorav, a, m., pták bahní, grus, der Kranich. V jeřáb a řeřáb střídají se ř a j a obé vzniklo ze ž: žeřáb. Gb. 111. 97. Stran jeřáb a žeráv vz tamtéž str. 93. Vz Souhláska. Jeřábí velmi pořádně létají. Kom. Řežábi, když letí, všichni řadem letí, vůdce následují. Rad. zv. J. kýhá. — J.. nástroj, kterým se těžké věci nahoru ta- hají, šlapací kolo. Der Krahn, Kranich, der Storchschnabel, die Winde, die Wagenwinde. Vz Jeřabí. J-bem táhnouti kamení, vodu, zboží na břeh z lodí. Ros. Kolo jeřabí. V. — J., sloup, na kterém dlouhé dřevo (váha) pohybuje se, majíc na konci okov k vážení vody. Die Ruthe am Brunnen. Bidlo u řeřábu. D. — J. = na korábu stěžeň. — J., jeřábek, bku, m., strom. J. obecný, die Eberesche, der Sperberbaum, Vogelbeerbaum; pýřitý; jeřáb oškeruše, der Speierling. Jg. Vz S. N. IV. 401. —402.