Jestřáb
Jestřáb, a, m. (zastar. jastřáb), jestřábek, bka, něm. Habicht, lat. accipiter, dle S. N. slove astur palumbarius. Vz Gb. III. 64. J. pěnikavý, černý, peřestý, křepelčí, císařský. V. Fičí j. v oblacích. Jel. Před j-bem se krýti. Us. Utrhnouti se na chudé jako j. na kuře. Ctib. Běda té slepici, na kteréž se j. učí (o nových lékařích). Mus. Na co starý j. chodí, tím se lovem baví mladí. L. — Jg.